Jsme generace, která zvládne všechno! A přesně proto se citíme vypčerpaní a přetížení. Měříme produktivitu, počítáme kroky, sledujeme spánek a hlídáme kalorie. Ale nehlídáme, kolik prostoru v našem dni zabírá ticho a klid. Všechno má být efektivní, a to včetně odpočinku. Jenže tělo i mozek mají své limity. A když jim dlouhodobě nedáme prostor k regeneraci, začnou se bránit. Najednou místo čtení knihy bezmyšlenkovitě sjíždíme reels. Místo krátké procházky otevřeme ledničku. Místo rozhovoru s partnerem koukáme do telefonu. Co když ale tyhle malé závislosti nejsou důkazem slabosti, ale přetížení? Jsou to signály, kterými nám tělo říká, že takhle už to dál nejde? A může být scrollování projev únavy?
„Často jedeme na automat. Odbavujeme úkoly, škrtáme položky na to-do listu a on pořád narůstá. Někdy se kvůli tomu cítíme bezradně a demotivovaně a máme tendenci sahat po různých formách závislostního chování. Třeba večer, místo aby si člověk šel přečíst knížku, na kterou se dlouho těší, nakonec hodinu bezmyšlenkovitě scrolluje sociální sítě. Takové chování je vlastně lakmusovým papírkem. Ukazuje, že jsme byli dlouho ve výkonu a ve stresu.“
Naše tělo je nejvěrnější zrcadlo našeho života. Neumí lhát. Dokáže dlouho mlčet, ale když ho systematicky přetěžujeme, začne se ozývat. Tiše, nenápadně, až do chvíle, kdy už nás přinutí zastavit. Jak se stres, vnitřní tlak a potlačované emoce můžou promítnout do fyzického prožívání? Proč raději saháme po růžové tabletce, než abychom se podívali na to, co bolest skutečně způsobilo? A proč je vztek mobilizující a aktivující?
„Migrény, bolesti hlavy, trávení, ekzémy, napětí ve svalech. Tělo nám dává vědět, že je toho na nás moc. Bolí mě záda, ale ta bolest často nevzniká jen z fyzické námahy. Je toho v práci hodně, štve mě šéf, mám na sebe naloženo víc, než zvládám, a tělo nese důsledky. A my to většinou jen přelepíme. Dáme si Ibalgin, řekneme si, že je to jen únava, a po obědě si dáme kafe, abychom mohli fungovat dál. Jenže naše tělo nás varuje dávno před tím, než přijde ten opravdový kolaps. A když ho ignorujeme, cesta zpátky bývá dlouhá a náročná.“
MARTINA MAŠKOVÁ
Lékařka se zkušenostmi ze zahraničních jednotek intenzivní péče, z rehabilitačních oddělení i z práce v paliativním týmu. Dneska působí jako certifikovaná praktička polyvagální teorie a frekventantka psychoterapeutického výcviku. Je spoluautorkou knihy „Přetíženy,“ která se stala bestsellerem ještě před svým vydáním. Propojuje lékařskou odbornost s hlubokým porozuměním psychickým a emočním potřebám lidí. Její témata? Stres, vyčerpání, psychosomatika a hledání vnitřního klidu, který se nám stále tak trochu vytrácí. Pod pseudonymem MedMama tvoří obsah otevřeně a s nadhledem. Je spoluautorkou podcastu Mrchy z pekel, kde mluví o tématech, která rezonují s mileniály i širším publikem, od práce s nervovým systémem až po každodenní výzvy spojené se stresem a přetížením. Na platformě Forendors tvoří obsah zaměřený na regulaci nervového systému a praktické tipy pro každodenní pohodu a vnitřní rovnováhu.