Kortizol je stresový hormon. Produkují ho nadledviny a jeho hlavní úkol je jednoduchý. Pomáhá nám přežít. Když se ocitneme v ohrožení, kortizol zvedne hladinu cukru v krvi, zvýší tlak, zostří pozornost. Přesměruje energii tam, kde je potřeba. Do svalů. Do pohotovosti. Do akce. Problém ale je, že naše tělo neumí rozlišit mezi útěkem před šelmou, deadlinem, konfliktem ve vztahu, tlakem na výkon nebo permanentní snahou být „dost dobrá“. A tak jedeme. Dlouhodobě. Bez skutečného vypnutí. Může za všechno kortizol? Jak se projevuje jeho zvýšená hladina? Co všechno s naším tělem dokáže? A je kortizol opravdu tak špatný?
„Výrazné vrásky, suchá pleť nebo naopak akné, pytle pod očima, kruhy pod očima. Může se objevit i změna zápachu potu nebo ochlupení typické pro muže, často černé chloupky na bradě nebo v dalších mužských oblastech kvůli testosteronu. Objevuje se kortizolové bříško, otoky a zároveň velké vyčerpání, nekonečná únava, kolísání energie a nestabilní nálady.“
My ženy zvládneme hodně. Práci, domácnost, vztahy, děti, rodiče, termíny, očekávání. Cizí i vlastní. Umíme být výkonné, pečující, organizované, milé. Umíme jet naplno. A často jedeme tak dlouho, až zapomeneme, jaké to je doopravdy zastavit.
Jak poznáme, že stresu už je příliš? Kolikrát si dovolíme být opravdu unavené? Kdy si přiznáme, že toho je opravdu moc? A jak často si místo odpočinku dáme další kávu, zatneme zuby a pokračujeme?
„Většina žen žije v chronickém stresu. Nejprve je proto dobré pečovat o tělo, své prostředí a životní styl tak, abychom se dostaly do jakéhosi nulového bodu. Odtud můžeme začít budovat odolnost vůči stresu. Stres je všude kolem nás, takže nejde o to se ho zbavit. Jde o to, aby naše tělo bylo flexibilní a umělo se stresem pracovat.“
PATRICIE MAJCHEROVÁ
Vystudovaná lékařka, která se rozhodla nezůstat jen u protokolů a tabulek, ale vydat se hledat hlubší smysl zdraví. Má zkušenost z onkologické kliniky, zná preciznost a sílu západní medicíny. A přesto přišel moment, kdy přestala cítit, že to stačí. Na pár let od řemesla odešla. Ne proto, že by medicínu zavrhla, ale proto, že potřebovala znovu najít samu sebe a odpověď na otázku, co znamená skutečně léčit.
Její cesta ji přivedla k bylinám, medicinálním houbám, výživě, práci se stresem i hormonální rovnováze. Ke studiu na Herbal Academy i k programu doktorky Avivy Romm, která propojuje lékařskou odbornost, porodní asistenci a bylinnou medicínu v péči o ženy. Právě tady se v Patricii znovu probudila vášeň pro medicínu. Tentokrát integrativní. Takovou, která kombinuje vědecké poznatky s přírodními přístupy a dívá se na ženu jako na celek, ne jako na soubor diagnóz.
Dnes vede ženy k převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví. Otevřeně mluví o tom, že konvenční medicína je nenahraditelná v akutních stavech, ale v oblasti prevence a chronických potíží často nestačí. Nabízí jiný pohled. Rovnocenný vztah lékaře a ženy. Prostor, kde je možné ptát se, pochybovat a říct ne. Sama si totiž prošla strachem z autority i pocitem bezmoci a ví, jak zásadní je proměna z role oběti do role tvůrkyně vlastního příběhu. Je zakladatelkou projektu Kořeny rovnováhy a certifikovanou praktičkou Institutu integrativní medicíny pro ženy. Její práce je pozvánkou k návratu k vnitřní harmonii. K pochopení, že zdraví nevzniká jen v ordinaci, ale i v každodenních volbách, vztazích, myšlenkách a odvaze převzít kontrolu nad svým životem. Patricie vytváří prostor, kde se medicína stává dialogem. Respektujícím, vědomým a skutečně ženským.