Snažíme se. Jíme vyváženě, hýbeme se a máme potřebu o sebe pečovat. A přesto se váha ani nehne. Pocit nafouklosti, únava, podrážděnost. Je to věkem, hormony nebo stresem? A co když je odpověď ještě hlouběji? Co když se skrývá v našem břiše a v tom, co v sobě dusíme? A proč bychom se ve vnímání svých pocitů měli inspirovat malými dětmi?
„Břicho je nejzvučnější rezonanční deska našeho těla. A velmi výmluvně o tom vypovídají malé děti. Často je bolí bříško ne proto, že by snědly něco špatného, ale protože cítí, že něco není v pořádku – například v rodině, v atmosféře, ve vztazích. Neumí to pojmenovat, ale jejich tělo to ví. Somatizují napětí, které kolem sebe vnímají. Bříško pak začne bolet tam, kde chybí klid, bezpečí nebo láskyplná přítomnost.“
Jsme zvyklí přemýšlet o jídle přes kalorické tabulky. Kolik bílkovin potřebujeme, jak jsme na tom s vlákninou a jak moc si dát sacharidů, které jsou v posledních letech démonizovány. Složení našeho jídla je důležité, ale naše tělo není kalkulačka. Nejíme jenom živiny, jíme atmosféru, společnost, náladu i okolnosti. Jak moc se pocity propisují do našeho trávení? Jak je to s hladinou krevního cukru? A jak se do zažívání můžou propsat výčitky svědomí?
„Ženy, které podstoupily kontinuální měření glykémie, tedy měly na těle senzor snímající hladinu krevního cukru po celý den, bývaly často překvapené výsledky. Zjistily například, že jim vůbec nezvýšila glykémii buchta, kterou doma s láskou upekla babička a kterou snědly v klidném, příjemném prostředí. Naopak prudké výkyvy krevního cukru způsobila kupovaná granola nebo hotová omáčka k těstovinám, i když se tyto potraviny často tváří jako zdravé. Tělo zkrátka nereaguje jen na složení jídla, ale také na kontext, emoce a celkové prostředí, ve kterém jíme.“
KATEŘINA FIALOVÁ
Lékařka, maminka dvou holčiček a žena, která se rozhodla nezůstat jen u naučených pouček a protokolů, ale začít tělu opravdu naslouchat. Vystudovala Všeobecné lékařství a Lékařskou fyziologii, působila v akademickém prostředí, ale teprve vlastní zkušenost s chronickým onemocněním ji přivedla k hlubší otázce: co je skutečné zdraví?
Dneska propojuje klasickou medicínu s celostním pohledem na fungování ženského těla, mysli i životního stylu. Věří, že zdraví není jen nepřítomnost nemoci, ale stav, kdy žena rozumí svému tělu, cítí se v něm dobře a má důvěru sama v sebe. Její specializací je ženské zdraví. Oblast, která je dodnes často zanedbávaná a zjednodušovaná.
Učí ženy číst signály svého těla a pečovat o něj udržitelně s vědomím, že méně často znamená víc. V jejím přístupu nenajdete zázračné návody ani přísné režimy. Místo toho nabízí porozumění, oporu a přístup založený na vědeckých poznatcích i lidském příběhu.
Její práce je pozvánkou k návratu k sobě. K vědomé a laskavé péči o sebe, ve které nejsou symptomy nepřítelem, ale důležitou zprávou. Kateřina vytváří prostor, kde je možné zpomalit, nadechnout se a znovu se propojit se svým tělem. Bez studu, bez tlaku, a hlavně s respektem k sobě samé.