V dnešním světě jsme se naučili mistrně plánovat, multitaskovat a neustále přemýšlet o tom, co bude dál. V hlavě si neseme seznamy úkolů, rozhodnutí, obavy, a hodnocení. Náš vnitřní svět se přesunul z těla do hlavy a tam bohužel velmi často zůstává. Proč je tělo tím nejvěrnějším barometrem toho, co se v nás skutečně děje? Proč ho neposloucháme? A kdy jsme vlastně přestali vnímat to, co nám říká?
„To nejdůležitější je naučit se znovu naslouchat vlastnímu tělu. Když jsme mu naposledy naslouchali v dětství, je přirozeně těžké ten kontakt znovu navázat. Jako děti jsme tělo vnímali, ale pak jsme si sedli do lavic, usadili se v hlavě a přestali ho slyšet. Naslouchání tělu přitom není jen o tom, co potřebuje fyzicky, ale i po té mentální stránce. Patří sem i emoční inteligence – schopnost slyšet své emoce a rozumět jim. I to je cesta zpátky k vlastnímu tělu.“
Žijeme ve světě, který nikdy nespí. Jsme obklopení obrazovkami, umělým světlem a ruchem města tak moc, že jsme ztratili kontakt s tím nejpřirozenějším, co nám příroda dává, se světlem. Přitom právě světlo, jeho intenzita, barva i načasování, má hluboký vliv na naše zdraví, náladu i životní energii. Proč bychom měli zvednout hlavu od mobilu, otevřít okno a znovu se naučit vnímat rytmus dne? Jak postavit efektivní ranní rutinu, která nás nabudí do nového dne? A co všechno s námi udělá telefon non-stop přilepený k ruce?
„Sluneční svit je pro správné fungování našeho těla naprosto zásadní. Ve večerních hodinách naopak potřebujeme co nejméně modrého světla, aby nám dobře fungoval spánek a vyplavoval se melatonin. A přesný opak platí ráno. Ráno je potřeba se vystavovat světlu. Nejlepší je po probuzení nesahat po telefonu a co nejdříve vyjít na slunce. To je důležitá součást ranní rutiny. Celý den trávený přilepením na mobil nás totiž hodně odvádí od spojení s vlastním tělem.“
Cykličnost je v podstatě takový ženský vnitřní kalendář. Každá fáze cyklu přináší jiné fyzické i psychické naladění, jinou hladinu energie, jinou potřebu péče a taky jinou potřebu pohybu. Jak zohlednit jednotlivé fáze v rámci pohybových aktivit? Kdy si dát pořádně do těla a kdy se raději šetřit? A v jaké fázi jsme nejnáchylnější ke zranění?
„Cykličnost je extrémně důležitá. Pro ženu je klíčové mít pohyb, naslouchat svému tělu a respektovat svou vlastní cykličnost. Pohyb může krásně upravit ženský cyklus, ale zároveň ho i snadno rozhodit. Vnímejte svůj cyklus – nejen to, jak ovlivňuje chuť k jídlu, touhu po pohybu nebo potřebu spánku. Proto je pro ženy o to důležitější naslouchat svému tělu. Díky tomu se vyhnou frustracím a pocitu, že něco tlačíme, ale nejde to. Když totiž pochopíme svůj cyklus, všechno začne dávat větší smysl a půjde nám to lehčeji a přirozeněji.“
ZUZANA ČEJKOVÁ
Bývalá vrcholová sportovkyně, dneska fyzioterapeutka, která dělá fyzio tak trochu jinak. S respektem, bez zkratek a s důvěrou v moudrost lidského těla. Zuzka Čejková, známá online taky jako @fyziomluva, boří zažité mýty a ukazuje, že fyzioterapie není jen opravna bolavých zad, ale cesta k hlubšímu poznání sebe sama. Věří, že zdravý pohyb nezačíná u dokonalé techniky, ale u schopnosti vnímat své tělo. Naslouchat mu dřív, než začne křičet bolestí. Otevřeně mluví o omylech, které si často neseme z dětství, ze školních lavic, z posiloven i z běžného života. Zdravý pohyb podle Zuzky vychází z rovnováhy. Z respektu k vlastní historii i aktuálním možnostem. A taky z radosti, kterou jsme v pohybu možná někde cestou ztratili. Svým klientům i sledujícím ukazuje cestu zpátky k sobě. K přírodě. K tělu, které si zaslouží být slyšeno.
Zuzka inspiruje nejenom jako odbornice, ale i jako žena, která žije to, co učí. Jejím cílem není, abychom fyzioterapeuty potřebovali častěji. Naopak! Chce, abychom se naučili rozumět svému tělu tak dobře, že budeme schopni včas poznat, co nám chce říct.