Ve sportu se tělo stává nástrojem, ale bez zdravého přístupu k sobě samotné se ten nástroj rychle opotřebuje. Vrcholové sportovkyně, které se nebojí mluvit o mentálním zdraví, přetížení i potřebě pauzy, dneska ukazují cestu a udávají směr. Už dávno neplatí, že více je lépe. Skutečný výkon roste tam, kde je prostor pro regeneraci, vnitřní klid a jasné hranice. Jak se nezbláznit z mateřství? Jak zvládnout sport a pohyb, i když není energie? A co je klíčem k té správné regeneraci?
„Dej sebe vždycky na první místo – ale s respektem. Až se jednou ohlédneš, měla bys vědět, že jsi do toho dala všechno. Každý máme nějaký fyzický limit. Jde o to, dostat se až na ten svůj. A hlavně: poslouchej své tělo. Když ti někdo začne říkat, že máš spát bez večeře nebo nejíst sacharidy, tak na to rovnou zapomeň.“
Spánek bývá první věcí, kterou škrtáme, když „nestíháme“. Ale jak potvrzují sportovní lékaři, psychologové i fyzioterapeuti, právě regenerace je klíčem k výdrži. Bez odpočinku tělo nefunguje a bez spánku nemá šanci se opravit. Bez pauz navíc nefunguje ani psychika. Podle výzkumů trpí chronickou spánkovou deprivací až 60 % novopečených maminek. A přitom právě ony by potřebovaly péči a podporu víc než kdy jindy. Proč si říct o pomoc a nevnímat to jako selhání, ale akt sebepéče? Jak zvládat dlouhodobou spánkovou deprivaci? A jak reaguje naše psychika na dlouhdobý spánkový deficit?
„Je v pořádku si říct o pomoc. I kdyby to mělo být jen na hodinu, abys mohla vypnout a odpočinout si. Nech prádlo být a běž si lehnout. Energie a spánek jsou klíčové. Sama jsem poznala, jaké to je, když jedu na doraz – jsem podrážděná, nepříjemná… a necítím se dobře ani já, ani moje okolí.“
EVA PUSKARČÍKOVÁ
Olympionička, která se učí zpomalit. Sportovkyně tělem i duší. A máma, která ví, jak důležité je říct si o pomoc.
Eva Puskarčíková patří mezi nejvýraznější tváře českého biatlonu poslední dekády. Ve své sportovní kariéře získala vše, o čem sní mladá závodnice – olympijský i světový bronz ve štafetách, účast na několika ZOH a stabilní místo v reprezentaci. Biatlon pro ni byl dlouhá léta životní cestou i disciplínou, která učí nejen výdrž, ale i pokoru. Po ukončení profesionální kariéry se ale její život zásadně proměnil. Místo tréninkového plánu a závodních tratí přišla péče o malého syna, nevyspání a nová výzva – sladit mateřství, vztah, péči o sebe a zdravý pohyb v úplně jiném rytmu.
Otevřeně mluví o tom, jak těžké je někdy „jet na doraz“, proč je v pořádku si říct o pomoc a jaký vliv má dlouhodobá únava na psychiku.Dneska inspiruje nejen sportovkyně, ale i mámy, které často zapomínají samy na sebe. Připomíná, že odpočinek není slabost, spánek je základní potřeba a dát sebe na první místo není sobecké – ale zdravé a potřebné. Její otevřenost, lidskost a nadhled dělají z Evy ženu, která inspiruje nejen tím, co dokázala na trati, ale i tím, jak upřímně mluví o životě po ní.