Nespíme. Nestíháme. A přesto očekáváme, že budeme psychicky stabilní, emočně vyrovnaní a trpěliví ve všech rolích, doma i v práci. Jenže tělo má své limity. Jak se může projevit nedostatek spánku na našich reakcích? Můžeme být laskaví a empatičtí po probdělé noci? A jak zapracovat na své emoční regulaci?
„Když spíme méně než šest hodin denně, výrazně se snižuje naše schopnost emoční regulace – a to až o 70 %. Jinými slovy, z deseti „dílků“ kapacity, které běžně máme pro zvládání emocí, nám mohou zůstat jen tři. A s takovým omezeným emočním prostorem je pak mnohem těžší zvládat každodenní nároky, konflikty, rodičovské výzvy nebo krizové situace.“
Spousta mužů vyrůstala s větou: „Neřvi, nejsi holka.“ Anebo: „Chlapi přece nebrečí.“ Emoce byly něco, co si má člověk v sobě vyřešit sám a navenek vyzařovat klid, sílu a hlavně neplakat. A tohle přesvědčení si spousta mužů nese dál i ve třiceti, čtyřiceti, padesáti... Proč mají ženy intenzivní potřebu sdílet a probírat věci s kamarádkami? Proč si muži otevřeně nepovídají o svých niterních prožitcích? A jak ventilovat emoce, které jsou uvnitř zapouzdřené?
„Muži historicky nesměli projevit slabost. A i když už klukům dnes tolik neříkáme ‚nebreč, velcí kluci nebrečí‘, přetrvává v nich pocit, že emoce a sdílení nejsou pro ně. Jenže bez možnosti sdílet to mají těžší. Snažím se proto detabuizovat terapii i pro muže. Když není bezpečné být zranitelný ani s kamarády u piva, pak i sdílení s umělou inteligencí může být první krok.“
Moment, kdy se všechno vypne. Neřešíme, co bude k večeři, co jsme napsali do emailu, jestli jsme dost dobří, nebo jestli nám to sluší. Prostě jsme jenom tady a teď, naše tělo vibruje a mozek vypíná. Alespoň na chvíli si dává pohov od přemíry myšlenek. Intimita a orgasmus dáva našemu tělu a mozku možnost restartu. Ale proč se partnerským aktivitám nevěnujeme častěji, když jsou pro nás tak přínosné? Proč se otevřeněji nebavíme o základní fyziologické potřebě – o sexu? A proč je stále tabuizovaná menstruace?
„Orgasmus je jeden z mála okamžiků, kdy naše amygdala – centrum v mozku, které nonstop hlídá možné nebezpečí, úplně vypíná. Jinak je neustále ve střehu a skenuje svět kolem nás, hledá hrozby a negativitu. Právě při orgasmu si poprvé opravdu odpočine. Navíc se při sexu a po něm uvolňuje celá řada hormonů, které mají blahodárný vliv na tělo i psychiku.“
KATEŘINA TRÁVNÍČEK
Pomáhá rodičům neztratit se ve světě, který na ně klade vysoké nároky, a když už se ztratí, nabízí jim mapu, kudy zpátky. Jako psychoterapeutka ve výcviku, mentorka a lektorka naslouchá příběhům rodičovského chaosu, pochybnostem i tichému vyčerpání. Dokáže citlivě pojmenovat to, co se těžko vyslovuje, a přitom přináší úlevu, nadhled, a hlavně víc lehkosti.
Vytvořila vzdělávací seriál Víc lehkosti v rodičovství, kde otevírá témata, která běžně zůstávají za zavřenými dveřmi: emoce, vyčerpání, únava, pocity selhání, menstruace nebo sexualita. Nachází způsob, jak mluvit o těžkých věcech bez zbytečného studu a viny. Její podcast Mrchy z pekel je útočištěm pro všechny přetížené ženy a maminky, které se už nechtějí tvářit, že všechno zvládají. Kateřina Trávniček ví, že změna je možná, ale potřebujeme bezpečný prostor, kde si ji dovolíme. Právě takovým prostorem je i dětská skupina Šídlo, kterou založila v Ostravě. Láskyplné místo, kde můžou růst děti a kde se rodiče konečně mohou na chvíli nadechnout.