Naše tělo s námi neustále komunikuje, ale my jsme se ho naučili úspěšně ignorovat a neposlouchat. Drobné signály, jako je únava, nervozita, neklid v žaludku nebo naopak radostný pocit z pohybu, nejsou tak úplně náhodné. Jsou to zprávy! Jak jim ale porozumět a začít zase naslouchat? Jak zpomalit v divokém životním tempu? A jak více vnímat, co nám tělo říká a nenechat ho dojít do fáze, kdy nás zastaví bolest, nebo nemoc?
„Naslouchat svému tělu a jen tak se zastavit a vnímat, co se v něm odehrává. Třeba ve chvílích, kdy jsem ve stresu, nebo když potkám někoho, kdo se mi líbí. Sledovat, jak na to mé tělo reaguje. Myslím, že je to něco, co by se naše společnost měla znovu naučit, vnímat a naslouchat sobě.“
Naše psychika je mistr v sebezáchraně. Umí vytěsnit nepříjemné vzpomínky, aby nás ochránila před bolestí. Jenže vytěsnění neznamená vyřešení. Všechny zážitky (i ty, které jsme pohřbili) se otiskují do našeho těla. Moderní psychosomatika stále více poukazuje na to, že nevyřešené emoce se často proměňují ve fyzické projevy: bolesti, napětí, nespavost nebo oslabenou imunitu. Jak ze sebe dostat letitá traumata? Jak se zbavit nepříjemných pocitů? A jak se vypořádat s minulostí prostřednictvím pohybu?
„Když se nám stane něco těžkého, hlava to často potlačí, protože se potřebuje chránit. Hledáme pocit bezpečí, zalézáme do své pomyslné jeskyně. Ale to, co naše mysl zapomene, si tělo pamatuje. Tělo je totiž sbírkou našich emocí, prožitků a zkušeností. Je nositelem všeho, co si neseme ze své minulosti.“
RADEK LACI
Pohybový terapeut, který ve své práci spojuje tělo a emoce způsobem, jenž přesahuje běžné pojetí cvičení. Už jako dítě v dětském domově objevil, že pohyb může být cestou k úlevě od bolesti, kterou si neseme uvnitř. Z vlastní zkušenosti ví, že trauma se zapisuje do těla a že vědomá práce s pohybem může pomoci tyto otisky postupně uvolnit.
Jeho program Pohybové espresso vznikl právě z potřeby přinášet lidem lehkost, sílu a vnitřní klid. Radek v něm propojuje dechová cvičení, techniky inspirované DNS a laskavé vedení k většímu vnímání sebe sama. Každá jeho lekce je pozvánkou zpomalit, zastavit se v každodenním shonu a naladit se na tělo, protože právě ono v sobě často drží odpovědi, které hledáme.
Radek věří, že pohyb je bránou k sobě. Potlačené emoce se ukládají do těla, ztěžují dech a vytváří bolest. Když se ale dokážeme hýbat vědomě, otevíráme cestu k uvolnění. A tím zklidňujeme nejen tělo, ale přinášíme taky úlevu naší mysli. Proto své lekce staví tak, aby v nich lidé objevovali nejen fyzickou lehkost, ale i hlubší rovnováhu. Pohyb pro něj není jen sport nebo výkon, je to nástroj, jak porozumět sobě, svým emocím a životním zkušenostem.